Title: Keep Calm And Love Me
Part: Jednodílná
"Bože on se topí, pomožte mu někdo!" křičím bezmocně, zatímco pobíhám na břehu a snažím se sehnat pomoc. Nikde nikdo, pláž je zcela liduprázdná a onen kluk vedle převrácené loďky ječí jak prase nabodnuté na rožeň. Ani se mu nedivím. Když se doopravdy nikdo neobjevuje, stydlivě svlékám triko a khaki kraťasy, zhluboka se nadechuji a skáču do vody. Dostavuje se šok. Voda je chladná, však co bych také čekal od konce září. "Hej, hej klid!" uklidňuji ho, zatímco kolem něj plavu ve velkých kruzích. Byla by obrovská, až neskutečná chyba jít rovnou k němu. Díky pudu sebezáchovy by se mně chytil jak klíště a už nepustil. "Uklidni se. Zkus šlapat vodu, jsem u tebe," přeřvávám jeho polekaný křik. Kupodivu to doopravdy funguje a jeho strachem pokřivená tvář se trochu uvolňuje. Připlavávám k němu zezadu, chytám ho pod pažemi a držím ho nad vodou. Poté ho přehazuji přes převrácenou loďku a sám si lehám vedle něj. Jsem vyčerpán. S úlevou vydechuju a odhazuji mu tmavý pramen vlasů z obličeje. Prská vodu a zoufale lapá po dechu, jako kapr na suchu. "Už je ti líp?" ptám se ho, zatímco ho poplácávám po zádech. S úlevou v tmavě kakaových očích na mě vděčně hledí a rty, ty neodolatelné sexy rtíky, se mu vlní v úsměvu. "Děkuju ti moc. Nebýt tebe... Asi bych se v tý vodě utopil. Já jsem Zayn. Zayn Malik. A ty?" představuje se mi a já mám neodolatelnou chuť přitisknout své rty na ty jeho, které mě přímo zvou k políbení. Potlačuji vlnu hormonů probíhajících v mém těle a rádoby ledabyle se na něj usmívám, zatímco stiskávám jeho pravačku. "Niall Horan," šklebím se na něj pobaveně. Aniž nemáme důvod, bláznivě se rozchechtáváme. "Takže, Zayne. Teď na chviličku sklouzneš do vody a já převrátím loď, ok?" ptám se ho a nevědomky znovu spouštím ten šílený kolotoč. Ječí, piští jako malá holka, mlátí rukama do vody, kopem všude kolem a po tvářích se mu valí potoky slz. "Ne, né prosím ne," fňuká jako malé dítě. "Zayne, Zayne, Zayne no tak!" uklidňuji ho. Nijak nereaguje a já začínám být zoufalý. Chová se jako fracek a mně nenapadá nic jiného, než ho políbit na strachem rozevřené rty. Křik okamžitě umlká, ale tělo sebou dále hází. Nedělám nic jiného, než že zoufale tisknu naše rty pevně k sobě. A nakonec je klid. Zayn se uklidňuje a dokonce mi i polibek oplácí. Jemně pootevírá rty a pomalu uchvacuje ty mé v dlouhém políbení. Jsem jím jako opilý, ale vzápětí si uvědomuji, že vězíme až po krk v ledové vodě a jediné, co si odtud odneseme, je pořádná chřipka. Ač nerad, odtahuji se od Zayna a šplhám nahoru, abych se mohl obkročmo usadit na loďku. Vzápětí nahoru pomáhám i Zaynovi. Sedíme tak blízko sebe, že se dotýkáme koleny. "Proč?" ptá se Zayn prostě. Nemohu mu odpovědět, v očích mě pálí slzy a v hlavě mám guláš. Ano, už skoro tři roky vím, že mně nezajímají dívky, ale kluci, jenže... Proč jsem políbil kluka, kterého znám sotva deset minut a kterého jsem právě zachránil od jisté smrti. "Nialle?" ptá se mně Zayn a starostlivě mě bříšky prstů hladí po tváři. Nemám sílu ucuknout. "Tu loďku musíme obrátit a plavat ke břehu, nebo se tu nachladíme," říkám a zkoumavě ho pozoruji. V jeho očích vidím strach. Konejšivě ho hladím po rameni. "Zayne, co se děje?" ptám se ho, protože mě neskutečně mrzí, že jsem ho vyděsil. "Nic," odpovídá a klopí pohled na vodu. "Zayne," namítám. "Nic." "Zayne!" zvyšuji na něj hlas. Pokud mi ten ňouma neřekne, co se děje, nebudu mu moci pomoct! "Bojím se vody!" vykřikuje zoufalým hlasem a vzápětí schovává hlavu do dlaní, abych neviděl pláč, který otřásá celým jeho tělem. Ač nerad , uvědomuji si, že mě tenhle kluk neskutečně přitahuje a já... Já jsem se do něj zamiloval. Tak naplno, tak zoufale, jak jen dokáže láska na první pohled. Ano, jsem si 100% jistý, že jsem k němu hned v prvním okamžiku zahořel láskou. "No dělej! Směj se mi, jako všichni ostatní!" křičí na mě bezmocně. Vůbec nechápu. Až potom mi dochází, že se mu za to lidé nejspíše smáli. "Zayne, broučku, já se ti smát nebudu," říkám tiše a vzápětí se děsím. Bože můj, já mu řekl broučku! Sakra! "Nialle," hlesá, na nic nedbá a chytá mě za tvář, aby se znovu mohl propít svými rty do těch mých. Druhou rukou mi vjíždí do vlasů, jemně mi je čechrá, čímž mě nevědomky vzrušuje ještě víc. Chvíli opojení vášně přerušuji, ve chvíli kdy se mi o nohu cosi otírá. Asi ryba. "Zayne ne. Zayne DOST!" zarážím ho. "Teď bychom konečně měli obrátit tu loď," říkám a ještě než vybuchuje v hysterický záchvat, dodávám: "A nepanikař. Budu celou dobu u tebe." To, se zdá, ho alespoň trochu uklidňuje. "Do-Dobře," vykoktává a zhluboka se nadechuje, asi aby si dodal odvahy. Poté pomalu sklouzává do vody, stále se křečovitě svírajíc mé nohy. Zlehka padám vedle něj a on přemisťuje ruce na můj pas. Jeho dotek je elektrizující a já mám co dělat, abych se zvládnul soustředit na převrácení. Jakmile je dokonáno, nejprve pomáhám do lodě Zaynovi, protože se zdá být na pokraji hysterie a už moc dlouho by v té vodě nevydržel. Teprve poté šplhám za ním a rychle pádluji ke břehu. Když tam během pár minut přistáváme, tlačím loďku spolu se Zaynem na břeh a teprve poté vystupuje. "Díky, zlato. Bylo to moc hezké," usmívá se na mně. "A jak jsi vlastně skončil na lodi uprostřed jezera, když se bojíš vody?" ptám se ho, ze zcela jiného soudku. "Blbá sázka," kření se na mě. "Aha." odpovídám smutně, ale úsměv mu nevracím. Na té loďce... Bylo to, jako sami dva v Narnii, ale teď? Návrat do kruté reality. Samozřejmě, že chci pokračovat v zatím neexistujícím vztahu, ale jde o to, jestli to chce i Zayn. "Půjči mi mobil," říkám a Zayn se okamžitě začíná hrabat ve svém voděodolném batohu, z kterého vzápětí loví supermoderní model nejnovějšího mobilu. Vzápětí mi ho podává a já vyťukávám svých pár čísliček. Do paměti se ukládám, jako Niall-zachránce. "Jestli budeš chtít, ozvi se," říkám prostě a urychleně se oblékám, protože cítím, jak mě do očí tlačí slzy. Beze slůvka rozloučení vybíhám ke svému autu, umístěném kousek za pláží a odjíždím. Kdybych tam zůstal o sekundu déle, rozbrečel bych se. ***** "Berete si zde přítomného Nialla Jamese Horana?" "Ano." "Berete si zde přítomnou Eleanor Calder?" "Počkej!Nialle nedělej to!" ozývá se znenadání mě až tak bolestivě známý hlas. Zmateně se otáčím a vidím Zayna, jak se ke mně hrne. "Promiň. Byl jsem pěkný pitomec, že jsem se po celých pět let neozval,"omlouvá se mi horečnatě. Jsem zmatený. Co tady sakra dělá? Tak moc to celou dobu bolí, neopětovaná láska, kterou jsem k němu cítil a stále cítím. "Byl jsem moc hrdý a bál jsem se, jak by nás lidé přijali!" dodává. Když vidí, že mlčím, tiskne mi své rty na ty mé. "Miluju tě." šeptá mi do ucha.
Konec?
2025 ©