Title: Leben ist spiel
Part: 4
"Bože ne, Liame nedělej to.." mumlá Louis a bolestivě ze sebe shazuje nadrženého Liama. I sám on je nadržený, je to vidět dle vzdouvající se boule v kalhotách, která napíná látku až k prasknutí.
"Ale proč ne?" ptá se zmateně Liam, zatímco se usazuje na sedadlo.
"Nemůžeme. Já... Nemiluju tě." odpovídá tiše Louis, zatímco si mne prsty.
"Ale... Vypadalo to tak... To ty jsi láska mého života!" křičí zaníceně Liam v odpověď tak hlasitě, až se na něj obracejí pohoršené tváře v sálu. Liam se krčí na sedadle a dělá, jak ho strašně zajímá film, který až doteď vůbec nevnímal. Ani si nevšiml, že ho už pustili.
"Miluju někoho jiného..." šeptá Louis. Liam se zhluboka nadechuje a i přestože ví, že ho to bude bolet, ptá se:
"Koho?" Louis se odmlčuje a hledí na obrazovku. Až po mučivě dlouhých minutách mu odpovídá tichým hlasem, až se Liam bojí, že se přeslechl.
"Harryho."
---HARRY---
"Proč si všichni myslíš, že miluju Louise? Není to pravda!" křičím rozhořčeně a rázuji po pokoji, zatímco kopu do všeho co se mi nahrne pod nohy. Do stolu, hromady papírů, židlí a nakonec i do něčeho měkkého, co se mi plete pod nohy.
"Jau! Idiote!"
"Nialle? Co tu sakra děláš?!" ptám se ho.
"Momentálně se svíím bolestí na podlaze." bezděky vyjekávám smíchy. Lehám si vedle něj na zem a oběma se nám klepou ramena smíchy.
"Copak je?" ptá se mě po vlně hysterického smíchu.
"Miluju ho..."
"Louise?" ptá se zmateně.
"Pitomče!" křičím a mlátím ho po hlavě.
"Tak koho?" ptá se zmateným hlasem, kterým prosaukje panika.
"Liama..." odpovídám tiše.
2025 ©