Title: I was born to be a BELIEBER!!!
Part: 1/3
"Ne!!!! Dej mi pokoj! Nechte ten plakát! Prosííím.." žádám marně své spolužáky. Zdají se být jako praštění. Jeden z nich, ten nejvyšší z pronikavě modrýma očima, Rick, drží v jedné ruce plakát Justina a v druhé ruce zapalovač, kterým právě připaluje jeho dolní roh. Nemůžu se ubránit, do očí se mi tlačí slzy a já po něm skáču, abych Justina zachránila. Marně.
Během několika sekund mi u nohou leží jen hromádka ohořelého papíru, na které kdysi byl ten nejnádhernější kluk. Justin Bieber. S hnědýma očima, krásnýma vláskama, dokonalým tělem.
"Proč jsi to udělal? Řekni mi jeden rozumný důvod?!" obracím se na něj útočně. SMutek střídá zlost a já zatím pěsti, jen abych po tom machýrkovy neskočila a nerozbila mu ten jeho povýšený úsměv. Ovšem mé plány kazí můj kamarád, který mě chytá za ruku a do ucha mi naléhavě šeptá:
"Ne! Milly nech ho bejt! On ti za to nestojí! Je to nafoukanej frajírek, kterýmu jde jen o tvou reakci. Nech ho, ano? Pojď někam zajdeme..." tahá mě od Ricka Christian pryč. Ano Christian Beadles. Ale to je zase jiný příběh. Ale já se nenechávám odtáhnout, abych to vzdala bez boje. To není můj styl. Můj cíl je jednoduchý. Vytrhavám se z Christianova držení a přistupuju co nejblíže k Rickovy, abych mu viděla do jeho očí. Ano, má je hezké, ale na hnědé to nemá. Ty jsou nejdokonalejší. Jako má Justin. Anebo i Christian.
"Ricku.. Něco bych ti ráda dala.." usmívám se na něj sladce. Překvapeně kulí oči, nechápajíc co.
Zvedám ruku a než si stíhá uvědomit o co se jedná, pleskám ho vší silou přes tvář. Zůstává mu tam rudě zbarvený obtisk a mě je jasné, že to musí pořádně pálit. Vždyť ruku mám jako v jednom ohni! Sladká odměna, za to, že se odvážil urazit Justina. Rick se zhluboka nadechuje, asi aby nezakřičel, a brutálně ěm chytá za ruku.
"Co chceš?!!" syčím a snažím se vytrhnout z bolestivého sevření. Marně. Rick nedbá na moje urážky a táhne mě davem, co se srotil kolem nás. Všichni si špitají, kam mě asi vleče, ale nikdo, kromě Christiana, za námi neběží.
"Milly! Ne nech jí bejt ty hnusnej čů**ku!" ječí Christian jako smyslů zbavený a skáče po Rickovy, aby mě ochránil. Jeho pokus je milý, ale zbytečný. Rick ho jednou rukou ladně odhazuje a ani se nezastavuje. Nezajímá ho, že se Christianovy něco stalo, že mu z nosu teče krev jak z Niagár. Ječím znovu, tentokrát proto, abych mohla pomoc svému kamarádovy, ale vše je marné. Rick nevnímá, stále mě drží za ruku a skoro běží do školy, a já mám co dělat, abych mu stíhala, protože je mi jasně, že kdybych zakopla, táhl by mě prachem.
Jakmile jsme došli do školy, vleče mě prázdými chodbami, stále níž a hlouběji do sklepení školy. Zastavujeme až asi po deseti minutách poklusu v kotelně, kde je tma jako v pytli. Bojím se. Proč to nepřiznat. Hrozně se bojím, obzvláště když se z rohu odlepuje tmavá postava a míří k nám.
2025 ©