Title: Na den haterem
Part: 1/3
One Direction.
Pětice kluků, jimž svět ležel u nohou.
Holky je milovali, kluci obdivovali.
Pro některé jen přechodná éra.
Pro Directioners věčnost.
Ale jejich životy byli krutě přerušeny, nitě přetrhány, oči zavřeny už navždy. Toto se povedlo jednomu klukovy, který je nenáviděl pro jejich slávu, holky a bohatství a jedné holce, která je nenáviděla, protože jí ukradly kamarádky. A toto je jejich příběh...
Bylo ráno jako každé jiné. Obyčejné, oblčené do fádné jednotvárnosti mého života. Ale ten se dnes má změnit. Dnes se stane něco, čím se zapíši do historie. Ve své rutině jsem vstala, sedla si, oběma nohama se na stejno dotkla podlahy. Protáhla ruce, protřela oči plné ospalků a dvěma kroky přešla ke skříni. Vytáhla jsem žluté džínové kraťasy a jasně zelené triko se známým knírkem. Oblékla jsem se. Došla do kuchyně, nasnídala se, vyčistila zuby. Jaká nuda, že? Ale za osm hodin a dvacetpět minut, přesně v 17:30 to začne. Show na kterou nikdo nezapomene.
V jedenáct zazvonil zvonek u dveří a já běžela otevřít. Mezi futry stál podivný vyčouhlý kluk s obličejem plným beďarů, smrdutým dechem, žlutými zuby a mastnými hnědými vlasy, které se mu v pramenech lepily k hlavě. Usmála jsem se na něj a o krok ustoupila, aby mohl vejít. Na zádech měl vybledlý zelený batoh, oblečen byl do podivných hadrů a obut do ošoupaných kecek. Hnusil se mi, ale byl to jediný člověk, kterému se v této věci dalo věřit.
"Zdravim." procedil skrz zuby a já měla co dělat, abych se nepozvracela z pachu, který se kolem něj šířil. Trhla jsem hlavou v náznaku pozdravu, jenže on už mě nevnímal, protože si to mašíroval do obývacího pokoje. Počkal, až k němu dojdu a na stůl vyklopil snad tunu papírů s naším plánem. Dle mě byl velmi jednoduchý.
Přijít, nedat se chytit, splnit misi a zase nepozorovaně odejít. Jak jednoduché, že?
"Je ti to jasné?" ujišťoval se snad po sto padesáté! Protočila jsem oči v sloup.
"Nejsem debil, jasný?" vyjela jsem na něj a běhemmomentu jsme se rvali jako malé děti. Skončila jsem s natrženým rtem a on vlastnil vyražený zub.
"Těšíš se?" zeptal se s úšklebkem, zatímco hledal zub.
"Konečně se budu moct pomstít." ujistila jsem ho krvežíznivě. One Direction mi toho tolik sebralo. Bratra, rodinu, kamarádky, soukromý život.
"Jójo, taky máš za co. Jak já se těšim až jim budu moct zmalovat jejich ksichty. Poranit až dokonalý tvářičky. Dneska poteče krev..." smál se vítězoslavně. Neměla jsem důvod se k němu nepřidat.
2025 ©