Title: Na den haterem
Part: 2/3
"Dobrý den slečno. Vás kontrolovat nemusíme, že? A vašeho přítele, také ne." usmála se na mě chlápek z ochranky, jako na starou známou. Tou jsem také byla. Vycenila jsem na něj zuby.
"Ne. Jistěže nemusíte." usmála jsem se poté a spolu s mým "přítelem" jsme vešli dovnitř. Za dvact minut začíná koncert a my už jsme v zákulisí, šlo to dobře. Až moc dobře.
"Hey holka, klid!" křikl nějakej týpek, když jsme se prodírali davem, abych stála těsně u vstupu na podium. Na opačné straně budou One Direction vbíhat na pódium, takže toto místo bylo velmi dobré.
Nedočkavě jsem si poklepávala na batoh, který ležel u mých nohou, a ve kterém se skrývala má zbraň pomsty.
Pomsta musí být. Za to, co všechno mi One Direction sebrali. Bratra. Kamarádky. Vysněnou školu. Soukromý život. Rodinu. Záliby. Bratra.
A co mi na oplátku dali? Nic. Jen slávu a bohatství. Jenže to mi je k ničemu. Mnohem radši bych měla svého brášku u sebe. Svůj soukromý život. Kamarádky, opravdové kamarádky, ne ty vypořítavé potvory, kterým jde jen o peníze, nebo o bratrovo kamarády. Peníze nechci. Jediné co chci, je vrátit čas.
"Gemmo. Gemmo, ne prosím, nedělej to..." ozval se bratrův hlas těsně za mnou. Vyděšeně jsem se otočila, zatímco jsem z batohu vytáhla zbraň. Chladně jsem namířila ústí zbraně mezi bratrovo zelené oči a zašeptala:
"Harry nech mě udělat co musím. Prosím." poté se ozval výstřel, který nevyšel z mé zbraně. Cítila jsem, jak se mi něco zabořilo k levé lopatce a silou setrvačnosti jsem spadla na bratra. Poslední, co jsem zaregistrovala, byly jeho vyděšené oči a šeptaná slova:
"Gemmo neopouštěj mě..."
2025 ©