Všechno jde, když se chce

Title: Všechno jde, když se chce

Part: Jednodílná

---

Prosím všechny, kdo si to přečtou o komentář :3 Chci vědět, jestli mám v po vídkách tohoto typu pokračovat, nebo ne....

 

Malé děti kolem sebe běhají ve velkých kruzích s radostným smíchem na rtech, držíc se za ruce. Vesele se usmívají a vískají.

„Parrrráda!“ zdůrazňuje R chlapec a svaluje se do trávy, dívku táhnoucí na sebe.

„Budeš moje nevěsta?“ ptá se jí vážně, zatímco jí hladí po vlasech.

„Tvoje? Vždycky.“ usmívá se na něj dívka a dává mu letmou pusinku. Klučík se usmívá a pokládá si hlavu na její rameno. Společně koukají na nebe, odhalují zakryté věci v mracích a radují se z pouhého života.

„Danny! Dávej pozor!“ okřikuje mladá učitelka svého žáka, který není o moc mladší než ona. Danny se šponuje a po kapsách začíná hledat něco na psaní.

„Ty nemáš propisku? Je pátá hodina.“ usmívá se na něj shovívavě.

„Nemám paní prrrofesorko.“ přiznává s omluvným úsměvem.

„No, vzhledem k tomu, že během pěti minut vám rozdám slíbený test z češtiny, asi by se ti hodila.“ vtipkuje a z drdolu vytahuje propisku.

„Půjčila byste mi prrrosím prrropisku?“ ptá se nervózně. Učitelka se usmívá a na podpatkách rychle přechází třídou.

„Tady máš Danny. Doufám, že mi jí vrrrátíš.“ culí se a mírně rudne, dobře si vědoma své sukně, která odhaluje nebezpečně velkou část nohy. Tuhle sukni nosila v dobách, kdy jí bylo asi deset, ale ona rostla s ní, jenže... Někdo jí ten růst asi zarazil.

Proto se rychle napřimuje a uhlazuje sukni zpět k nohám, kam patří. Poté se u svého stolu obrací na třídu, která jí znuděně pozoruje.

„Chápu, že vás větný členy a druhy vět nebaví, ale probrat to musíme. Dáme si takovou dohodu, ju? Napíšete test a já vám dám o stupeň lepší známku, ovšem pokud se budete vážně snažit. Je vám to jasné?“ samozřejmě, že je. Jsou nadšení, že je alespoň očekává lepší známka, než pětka.

„Ano, paní profesorko.“ odpovídají sborově.

„Klid. Nejsem žádná paní profesorka, můžete mi řikat jménem, jsem Julietta. Ale dál mi vykejte, platí?“ je to jen řečnická otázka, nečeká od nich odpověď a proto jim rozdává test a sedá si na svůj stůl, aby je mohla pozorovat. Laskavě přehlíží nenápadné holčičí razení a sjíždění internetu kluků. Sama přeci jen byla ještě před nedávné době ve škole, takže ví, jaké to je. Radši proto pozoruje Dannyho, který se jako jediný vážně potí nad testem a nepoužívá žádné nápovědy, a ani nereaguje na zoufalé otázky spolužáků  a spolužaček.

Když Danny zvedá ruku, okamžitě k němu překlapává botami. Sedí
sám, až úplně vlevu vzadu ve třídě a možná i proto si nechce radit. Vtipné je, jak vvšichni urychleně schovávají taháčky a nápovědy.

„Co potřebuješ?“ ptá se ho s úsměvem a naklání se nad ním, tak, že se skoro opírá hrudníkem o jeho rameno. Oba si to moc dobře uvědomují a reagují na to mírným zrudnutím.

„Nemohla byste mi alespoň trochu porrradit? Jsem vážně ztrrracen...“ žádá Danny a už podvědomě očekává tvrdé odmítnutí.

„Jistě. Hele podívej se, dělali jsme to už na tabuli tolikrát, že si přijdu jako kolovrátek, ale. Musíš se podívat, na co ta věta poukazuje, nebo co zastupuje. Třeba tahle. Co v souvětí chybí? Zamysli se.“ radí mu nenápadně.

„No... Asi podmět, ne?“ zorientovává se Danny alespoň trochu.

„Správně. Takže jaká to bude věta?“ pomáhá mu dál.

„Podmětová?“ ptá se rozpačitě.

„Chytrý kluk.“ usmívá se a pokládá mu ruku na rameno. Dannymu se dech zadrhává v krku. Celá za situace je... Zvláštní, možná až moc nabitá dvojsmysly.

„Vidíš to jak ti to jde.“ pokračuj s dvojsmysly.

„Ale teď už zpátky k písemce.“ usmívá se na něj. Poté odchází k další ztracené duši, většinou jde o kluky, proč asi, ale Danny si ceelou dobu ucchovává pocit, že jen k němu se chovala takhle... Důvěrně.

Neví proč, ale má neodbytný pocit, že jí zná. Ne teď, ale odněkdy dřív, možná když byl mladší, možná s ním chodila na školu, možností je víc, ale Danny si myslí, že si byli nějací bližší. Kéž by si jen dokázal vzpomenout.

Ani netuší, že Julietta má stejné problémy. Je si stoprocentně jistá, že svého žáka zná. Že si kdysi byli moc blízcí. Dokonce se jí i pomalu odhaluje z mlhy zapomnění, jak a odkud že se znají, ale jde to pomalu.

„Zadní lajny prosím vybrat.“ používá oblíbenou hlášku jednoho z jejích bývalých profesorů, na ukončení testu.

Danny se okamžitě zvedá a vybírá testy, mysl zaplněnou jen svou učitelkou. Tedy, pardon Juliettou.

„Máme ještě čtvrt hodinky, než nám začnou vánoční prázdniny. Co byste chtěli dělat?“ ptá se jich po shlédnutí času.

„Co kdybyste nám řřřekla něco o sobě?“ navrhuje Danny a poutá k sobě učitelčin pohled, jejích modrých očí, které se vpíjí do jeho oříškově hnědých, s náznaky žluté. Jakmile si hledí do očí, skoro najednou jim dochází odkud se znají, ale nedávají to na sobě znát. Radši.

„Tak, co byste chtěli vědět? Ptejte se.“ pobízí je.

„Kolik vám je?“

„Odkud jste?“

„Záliby?“ „Máte přítele?“

„Máte sourozence? Jestli jo, kolik? A sou mladší nebo starší?“

Mladá pohledná učitelka s úsměvem mává rukou, aby zarazili jejich zvědavost.

„Dobře tedy. Stručný životopis. Jmenuji se Julietta Millinons, je mi dvaadvacet let. Kolik je vám, dvacet?“ přerušuje tok své řeči.

„Devatenáct.“

„Dvacet.“

„Devatenáct.“

„Dvacet.“ „Osmnáct.“

„Dvacet.“

„Dvacet-jedna.“ ozývá se jasně Dannyho hlas celou třídou a jednoznačně je umlčuje. Je jasné, že ostatní nemají jedinou šanci, udělat pražádný dojem na Juliettu.

„Jsem z Český Reubliky, ale maminka je odtud, z USA a proto jsme se přestěhovali, když mi bylo patnáct. Žili jsme ve Washingtonu, ale já se pak přestěhovala do Miami. Miluju sluníčko a moře a vodu a mušle a delfíny... Prostě jsem určitě letní typ“ kluci odměňují její vtip větším potleskem než si zaslouží.

„Mám pět sourozenců, jsem nejstarší, takže na mě zbýval nelehký úkol. Hlídat je.“ ušklíbá se Julietta kysele. Tyto zjištění Dannyho jen utvrzují v tom, že si je jistý.

„Mám ráda děti a učení, už jenom proto jsem skončila tady. Moje rodina mě odjakživa vedla k lásce ke všemu živému, takže nemám strach s žádných živočichů.“ na to se Danny až moc dobře pamatuje. Když viděli pavouka, byla to ona, kdo se ho zbavoval, protože on na ně nemohl ani sáhnout.

„Přítele jsem ještě donedávna měla, ale jemu se nelíbilo, že mám učit partu... Lidí, jen o necelé dva, tři roky mladší než já. Příšerně jsme se pohádali a... Skončilo to takhle. Daniel se mnou nemluví a já s ním také ne, takže jsem volná. Singl, jak byste asi řekli.“ Danny ani sám neví proč, ale ze srdce mu padá obrovský šutr úlevy. Jeho milovaná Juliette, dávná nevěsta je volná. Volná pro jeho srdce, jak by řekli jako malí.

„Co bych vám ještě řekla... Už asi nic. Mám nápad. Každého z váás se zeptám na úplně rozdílnou otázku, platí?“ ani se nezabývá jejich odpověďmi, začíná odpředu, od holek.

Otázky jsou typu oblíbených barev, zájmů, oblíbených obchodů, prostě typické hoolčičí věci. Až když se přechází na kluky, tak to začíná být zajímavější.

Jsi ještě panic, kdy jsi to poprvý měl, atd... Zrovna, když vymýšlí otázku pro Dannyho, zvoní.

„No výborně. Máte prázdniny! Přeju vám hezké Vánoce, užijte si je a jedna nepříjemnost. Hlavně nezapomeňte na tu slohovku, co máte napsat! Můj vánoční zážítek!“ připomíná jim.

„Danny? Pojď sem na chvilku.“ žádá ho tichým hlasem. Okamžitě jí poslouchá a oba pak jen čekají, až se zcela vyprázdní třída. Julietta poté zavírá dveře a přistupuje k Dannymu.

„Poslední a nejdůležitější otázka. Pamatuješ si mě?“ ptá se ho tiše. Oběma utichá ruch žáků, kteří prchají na Vánoce, křik učitelů, krotící ty rozjívence. Jediné, co vnímají jsou oni. Moc dobře si uvědomují, co si až do začátku školy slibovali. Jak se jednou vezmou, že na sebe nikdy nezapomenou. Vydrželo jim to jen první třídu. Julietta byla prý moc chytrá a udělalala přeřazovací zkoušky. Nepřeskočila jednu třídu, ale rovnou dvě a tím pádem se Dannymu neskutečně vzdálila. Nemohli spolu už tolik chodit ven, ona měla moc práce se školou, on s baseballem, postupně skoro přestali komunikovat až... Až to nakonec vyprchalo.

Jenže osud je zřejmě milosrdný a chce mít tyhle dva dohromady.

„Ano.“ chroptí Danny vyschlými rty a mírně se naklánní. Nechává Juliettě dostatek prostoru, aby uhla, ale ona neuhybá.

„Danny...“ šeptá a tiskne jeho rty na ty své.

„Tak moc dloiho jsem to chtěl udělat.“ říká po nekonečně dlouhém polibku Danny.

„Asi tak...“ ušklíbá se Julietta.

 

 

Po prázdninách dala Julietta výpověď a nechala Dannyho, aby se k ní nastěhoval. Tak dlouho se hledali, až se nakonec našli. Jejich lásce bylo plně dovoleno teprve poté, co Danny dokončil školu. A musím podotknout, že velmi úspěšně. Julietta se vzdala kariéry a brzy po sobě Dannymu povila tři děti. Poté se buhužel zjistilo, že je neplodná. Jejich děti brzy vyrostli a vyptávali se, jak se rodič potkali. Příběh vždy začínal stejně: Byla jednou jedna malá holčička s malým chlapečkem...