Šok a pak láska, nebo jak?-4.díl

Title: Šok a pak láska, nebo jak?

Part: 4.díl

Liam začíná písničku a mě to okamžitě chytá. Jak melodie, tak jejich sexy hlásky.

Když dochází na Nialla, jeho oči mě uchvacují a já mám pocit, že se v nich co nejdříve ztratím. Jsou tak průzračně modré a zdají se být tak... tak dokonalé!

Když písnička končí, tleskám jak malé dítě před vánočním stromečkem.

„To bylo... Nádherné. Další!“ kluci po sobě pokukují a usmívají se. Poté se domlouvají na tom, co dalšího zazpívají.

„You're insecure...“ začíná zase Liam. I tahle písnička se mi líbí, nejspíš proto, že je tak... Tak utěšující, že někomu přijdu hezká.Vím, je to obecná písnička a zpívali jí určitě už tolikrát, ale má pro mě velkou hodnotu, už proto, že jí zpívají speciálně pro mě. Jen mě mrzí, že je to další rychlá  a veselá.

„Zpíváte i něco smutnýho?“ptám se jich rozpačitě. Kluci se usmívají a jednotně přikyvují.

„To si piš baby. Dáme Moments?“ ptá se kluků Harry. Písnička mě hned na začátku rozplakává.Celou dobu mi Zayn hledí do očí a já vidím jeho jiskru v oku, která si mě vážně prohlíží. Nejsem schopná se od jeho pohledu odtrhnout, poutá mě k sobě to, jak procítěně zpívá, to jak se mu křiví rty při vyslovování složitějších slůvek, poutá mě k němu snad všechno.

„Huso pitomá!“ domlouvám sama sobě v duchu.

„Opovaž se zamilovat do kohokoliv z těhle týpků! Zayn je jenom namyšlený hovado. Jenže překrásný hovado.“ odporuju sama sobě. „Niall je sice hodně roztomilý, ale.. Zkrátka NE!!! Nesmíš!“ poroučím sama sobě, jenže cítím, jak se pomalu propadám do osidel lásky.

„Panebože kluci to bylo nádherný.“ říkám a marně e pokouším stírat slzy, které se mi valí po tváříchv obrovských potocích.

„to byla tak dojemná písnička!“ fňukám jak malý dítě a když si slzy akorát rozmazávám, vzdávám to. Niall ke mně s úsměvem přistupuje a zvedá levou rukou. Napjatě ho pozoruju, co hodlá udělat. Jemně mi stírá slzy a tahá z kapsy ušmudlaný kapesník. Omluvně se na mě usmívá a já mu úsměv oplácím. Poté mě upravuje a nakonec mě hladí bříšky prstů o tváři.

„A je z tebe zase krasavice.“ říká a klopí oči k zemi. Najednou slyšíme jekot a Niall mi mizí z dohledu a já vidím jen chuml končetin.

„Co se děje?“křičím vyděšeně.

„Já nevím!“pořvává Louis a rychle opřebíhá místnost, aby odtrhl ty dva od sebe. Liam mu okamžitě spěchá na pomoc, zatímco Harry nechápavě přeskakuje pohledem z těch dvou válejících se na podlaze a na mě.

„Pomoz jim je odtrhnout!“ křičím na něj a on mě okamžitě poslouchá. Jakmile se jim daří je odtrhnout, běžím k nim  oba je svírám do medvědího objetí.

„Vy hovada, co to děláte?“ ptám se jich láskyplně.

„Já nevím.“ říká Niall zoufale a rozeštkává se mi do ramene, Zayn stejně tak. Co to je sakra za bábovky?!

„Promiň, jsme nějaký rozcitlivělí, kvůli tý pauze a tomu, že nás všude pronásledují fanynky, ale... Normálně nejsme takoví padavky. Teda já jo,ale já jsem takovej ubulínek kapely, takže... neber to, jakko že jsem nějaká citlivka, ale prostě se nestydím plakat, jenže. Nevím, co říct. Tenhle stav,kdy všichni řveme není normální, jen když se něco stane...“ vysvětluje mi trhaně Niall.Mírně se usmívám a hladím je po vlasech. Teda u Zayna se o to spíše pokouším, protože mi překáží jeho nagelovaná helma a hlavně, oranžová barva. Zajímá mě, jestli mám pořád modrej ksicht a proto je pouštím, což se neobchází bez smutných pohledů  a přebíhám k zrcadlu. Jo, stále jsem jako Šmoulinka. Ušklíbám se kysele.

„Promiň.“ omlouvá se mi Zayn, kterému dochází, na co se tak šklebím. Ještě aby ne, on s oranžovou hlavou vypadá také vtipně.

„Kdy se to smeje?“ ptá se mě zaraženě. V zrcadle vidím, jak si rozpačitě čte etiketu lahvičky,

„Asi tak po dvaceti umytích. Takže cca čtvrt roku. Paráda, že? Jediný plus je, že obličej si přeci jen meju vícekrát, nejmíň jednou denně a proto ze mě nebude Šmoulinka nadlouho.

„Cože?! Nemůžu vystupovat s oranžovou hlavou!!! Za všechno můžeš ty!“ ječí na mě. Okamžitě se ohrazuju.

„Cože? Já, že za to můžu? Si ze mě děláš srandu ne?! Kdybys mě ty nepostříkal první, neoplatila bych ti to!“ vysvětluju mu neméně hlasitě.

„To není pravda“ Dole si mě začala provokovat ty!“

„Neměl ses mě ptát, jestli je někdo doma! A víš co? Pakuj se odtud!“ vyhazuju ho jednoduše. Klukům se zatajuje dech. Cítím, jak se mi do  očí derou slzy zlosti. Veškerý dobrý dojem ,který jsem si na něj udělala, je ten tam. Zayn na mě vytřeštěně hledí a do očí se mu pomalu vkrádá omluva.

„Promiň Kasandro, já... Já nechtěl, nevím co mě to popadlo...“ omlouvá se. Omluvu nepřijímám, Jsem možná moc neústupná, ale vytočil mě teda pořádně.

„Tak já teda jdu...“ říká Zayn smutně a se svěšenými rameny odchází. Jakmile je  pryč z místnosti, svírá se mi srdce. Proč jsem byla tak nefér?

„Zayne počkej!“ křičím  a rychle za ním vybíhám, abych ho zastavila. Nacházím ho v půlce schodiště.

„Copak?“ ptá se mě zvěddavě,

„Zastav. Vrať se. Nemyslela jsem to tak, klidně se vrať...“ žádám ho.

„Fajn. Ale až něco udělám.“ říká a bere mě kolem pasu, aby mě k sobě mohl přitáhnout, Vyděšeně se od něj chci odtáhnout, ale nejde to, je moc silný,

„Co-Co chceeš udělat.“ koktám zmateně. Bojím se ho. Tváří se nebezpečně, je silný a... Zvláštní světlo v jeho očích je strašidelné.

Místo odpovědi se ke mně sklání a jemně mě líbá na rty. Polekaně pootevírám pusu, abych mohla zakřičet, ale nejde to, pusu mi ucpává jeho jazyk. Zmateně přemítám, co bych mohla udělat. Nápad, který mě osvěcuje se mi zdá dokonalý a proto ho hned koušu do jazyka. Zayn vyjekává bolestí a se slzami v očích se ode mě odtahuje.

„Co je?“ptá se mě smutně.

„Promiň, ale...  Nechci to takhle. Jsi slavný a já obyčejná holka. Neklapalo by to.“ vysvětluju mu a rychle se vracím k ostatním klukům.