Svět v troskách-2

Title: Svět v troskách

Part: 2

Bylo cítit zoufalství a bolest všech zraněných.

Když jsem se podívala na Anie, brečela a natahovala ke mě ruce. Potom řekla slova, která nikdy nezapomenu. Catie kočičko, nejlepší kamarádky navždy! Vzpomínej na mě stejně jako já na tebe. Prosila mě. Objala jsem jí taky, obě jsme vzlykali a já slíbila to o co mě požádala. Ani jedna jsme si nevšimli, že autobus, nyní už bez řidiče, stále jede. Narazili jsme po pár metrech do zděného zábradlí, co vedlo podél silnice. Anie vyletěla do vzduchu,ale já pevně svírala opěradla, tudíž jsem to přežila, jen s pár oděrkami a modřinami. Obě nohy jí křuply a protočily se jí oči. Jak jsem později zjistila, ten děsivý zvuk nebyli jen její nohy, ale i její pánev. Tři dny v nemocnici bojovala o život. Prohrála." hlas se mi zlomil. Nebyla jsem schopná vyprávět dál. Celým tělem mi škubaly bolestivé vzlyky, zatímco tok mých slz už vyschl. Opatrně mě hlafil po vlasech a mlčel. Po chvíli jsem se uklidnila natolik, abych byla schoná dále vyprávět. Náhodou jsem pohlédla na digitální budík na mém stolky. 3:46 hlásil jasně zářivými číslicemi.

"Kdyyž jsem se rozhlédla kolem, v našich zadních řadách jsme téměř nezraněni přežili jen já a Mickie, který měl vnitřní zranění, na které po deseti dnech zemřel. Nevnímal to a jediné o co se staral, aby mi pomohl z trosek. Byl to hrozný pohled. Byla tma, jenom měsíc nám svítil, všude kolem se válely části autobusu a těla našich spolužáků. Oba na smrt vyděšení jsme na sebe koukali, Mickie mě držel kolem ramen a já volala sanitku, policii, všechno na co jsem vzpomněla. Byla jsem moc v šoku, abych plakala, nebo jinak dávala najevo své zděšení. Po tvářích nám tekly potoky slz, zatímco jsme procházeli silnicí. Hledala jsem rodiče. Mamku jsme našli skoro hned. Mrtvou. Brečela jsem bolestí nad ztrátou, ale stále mi zbývala jiskřička naděje. Tatínka jsem nikdy už neviděla, nemohli jsme ho v těch rozthaných kusech těl najít. Poté mi ho neukázali. Identifikoval ho strýc z vězení, který by si mi měl za tři roky vzít. Nikoho jiného z rodiny neznám, nikdo mi už nezbyl. Jen ty Jamie." plakala jsem, ale trhaně dopověděla svůj příběh.